Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tento článek chci věnovat všem, kteří někdy udělali něco podobného či podobně ať to vidí z pohledu nevinného stvoření, přítele na celý život PSA.


Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku. Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi začal trávit víc času v práci a byl jsi zaneprázdněn svojí kariérou a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný. Nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval. Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že by jsem jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale byla jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšely se na mou srst a tahaly se za ni nahoru, na své vratké nožičky, strkaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma. Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všecky výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, ale když jsme přijeli k zvířecímu útulku, bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil si papíry a řekl dvěma ženám, které si mě přebíraly: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčily ramenem a věnovaly ti bolestný pohled. Poznaly reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papírama". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost. Jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile si odmítl vzít si můj obojek a vodítko. Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já. Když jsi odešel, ty dvě milé pani řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou "Jak jenom mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem. Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost. Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.

Poznámka autora: Pokud vám článek "Jak jsi mohl" vehnal slzy do očí tak jako mně, když jsem ho psal, je to proto, že je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích. Vítaná je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím použijte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřovnách.

Děkuji, Jim Willis



NEBUĎTE LHOSTEJNÍ VŮČI PEJSKŮM, ZKUSTE SE VCÍTIT DO JEJICH KŮŽE JAK JIM JE, KDYŽ JE VYHODÍTE Z DOMOVA AŤ UŽ DO ÚTULKU, NA ULICI ČI NĚCO HORŠÍHO. Kdo to nikdy nepoznal, nepochopí, tímto článkem bych chtěla oslovit všechny, aby přemýšleli, než nad něčím podobném budou jen uvažovat.

TÍMTO DÁVÁM VELKÉ DÍK VŠEM, CO SE O OPUŠTĚNÉ PEJSKY STARAJÍ (také jsem několik let pomáhala v útulku) a nikdy nezapomenu na ty úžasné pejsky s krásnými a vděčnými očkami, proto jsem jednoho pejska odtamtud odvedla a věřte, že neexistuje oddanější stvoření, než pejsek z útulku, protože ten si života s vámi nadevše váží.

DĚKUJI VŠEM CO SI PEJSKA Z ÚTULKU VZALI, UDĚLALI JSTE SPRÁVNOU VĚC.


ÚTULKY V ČR - zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nikdy

(Alex, 27. 10. 2010 12:28)

Sama mám doma pejska- bišonek... PO přečtení tohohle článku jsem si to žive dokazala predstavit a nikdy NIKDY bych mu(jí) to neudělala. Nemohla bych sama ze sebou žít. Ty psí očka plné lásky a oddanosti. Někdy mám pocit že by za mě i dýchala kdyby mohla. Presne to utěšení. Olíznutí ruky, pokaždé když je mi nejhůř tady se mnou je. Ne, nedokažu si predstavit že byh jí něco takového udělala.

pláč

(Silvie, 14. 10. 2010 21:17)

Mám fenečku a mám ji už od štěňátka...nemůžu pochopit,jak může někdo udělat něco takového dušičce,která je nám zcela oddaná a miluje nás...dát do útulku,kde je její život rozdělěn na BUĎ a NEBO...u tohoto článku jsem opravdu plakala a i kdybych byla v sebe horší situaci,nedovolila bych,abych ji dala do utulku....když vidím na internetu nebo čtu o týrání pejsků a nejen jich,tak bych člověku udělala to samé..jak proti tomu bojovat??je to vůbec možné?hrstka lidí proti mase??

Re: pláč

(administrator, 17. 10. 2010 21:56)

Silvie, bohuzel s tim my samy nic neudelame.... v tomhle pomuze jen prisnejsi legislativa a na to jsme my obycejni lidi kratci!! Muzeme jen doufat, ze lidi dostanou rozum!!!! Preju hodne stesti a zdravi....

další myšlenky

(Silvie, 14. 10. 2010 21:31)

...nemám fenečku z útulku,ale od člověka,o kterém jsem později zjistila,že má tyto pejsky výslovně pouze na "kšeft"...po týdnu,co jsem si jji donesla domů,ji začaly velké zdravotní problémy,kdy jsme ani já ani ona nespaly celé noci a jen trpěla bolestí...léčba byla dlouhodobá a doposud n emá zcela vyhráno...silné záněty v oušku,paraziti...j eště pořád není v pořádku...myslím si,že je pro pejska(nebo jakého koliv zvířátka)výhra a vysvobození dostat se od takového člověka,který na ně kašle už od nerození a hledí jen na to,aby ho prodal za co možnou nejvyšší cenu...dostalo se mi názoru,"když si koupíš psa od takového člověka,tak ho pouze podporuješ ve kšeftě a dělá to dál"...ve své podstatě má pravdu,ale zase..byť i jediné zvíře,když se dostane od tohoto člověka,má šanci na pěkný život u lidí ,kteří ho mají rádi....nevím co více k tomu napsat..je to velké dlouhé téma na pořádnou diskusi...

odp. Denisa

(administrator, 7. 5. 2010 18:13)

Věřím, že tento článek je dosti emicionalni, v utulku jsem se taky setkala, ze pejska museli utratit KVULI MISTU, je to hnus a vsichni jsme to nekolikrat obreceli. Jedine co s tim jde delat, sprisnit tresty za tyrani a jine ublizovani pejsku, kdo ublizi zivemu tvoru "psovi" muze ublizit i cloveku, to je muj nazor. Gratuluji, ze jste si vzala pejska s tak pohnutym osudem, taky mame v rodine pejska z utulku, zvykani na bezny zivot bylo dlouhe, ale povedlo se, ted ho budeme mit vic jak deset let a prozil krasny chvilky. Jen aby nas bylo vic!

Dobry den

(Denisa, 7. 5. 2010 14:09)

chtěla jsem vám okomentovat tento článek protože mě velice zaujal..:_( samozřejmě že mi to vrazilo slzy do očí a já se rozplakala.:_(:_(:_(:_( někteří lidé sou opravdu bezohlední a týrají nevinná zvířátka jen kůli tomu aby se pobavili jak trpí:_:_(:_(:_(:_(:_(:_(>:(>:(>:(
já mám pejska z ůtulku který je štastný že je u mne!
nějaký hnusný člověk ho přivázal ke stromu bez jídla a vody:_(:!(>:(>:( a prováděl ještě mnoho hnusných věcí protože se bál škrtnutí sirek a vody to raději zalezl pod auto a nevilezl:_( od té doby má srach pořád z vody a bouřky a práskanic i když se ho snažím uklidnit:_(:_(
prošel hrozným osudembylo to na něm znát babičce snědl všecky sušenky protože měl hlad:_(n jedna paní z ůtulku ho pojmenovala OLí(Olínek)protoze zadne jmeno nemel:O.:(
bylo mi teprve 10 kdy ho deda privezli:_( bylo to v zime 2009 kdy ho nechali doma v kotelne aby mu nebyla zima a kdyz sem ji otevrela mela sem zavolat tak sem zavolala: OLí a najednou se rozlitli dvere a ja uzasle jen koukala bezel tak radostne ja si klekla a hladila ho a on byl stastny ze ma rodinu a panicku kterou muze utesovat a chranit svym zivotem:_(:_( a od te chvile zije porad s nami a jsme nejvetsi a verni pratele!!!!naporad a naveky:-********************** timto bych chtea podekovat utulkum kteri se snazi pro pejsky iskat domov ja bych si je vzala vsechny ale nejde to:_(
i u tohohle se rozplacu kdyz si na to vzpomenu:_(
a tem kteri si nekupuji zviratka (pejsky)z chovu ale z utulku a poskytuji jim domov.Nezalezi jestli je pejsek nemocny nekteri lide totiz nechteji brat pejsky z utulku ze maji blechy a tak podobne!!!!!!tohle me vzdycky mrzi a nastve!!!>:(
nezalezi na tom jaky pejsek je ci neni ale na tom ze vas bude za vasi peci chranit a byt opravdovim kamaradem ktery vas dokaze rozveselit!!!:D
:_(
ZACHRANDE VSECKY PEJSKY Z UTULKU A NEDAVEJTE JE BEZDUVODNE (VŮBEC) PRYČ!!!!!!!!!!!!!!
DĚKUJI